V terénu s VFFOTO: nový hybridní systém jsme testovali v Grónsku

Sep 3

9 min read

V Grónsku jsme letos měli při focení opravdu z čeho vybírat. Ledovce, ledové kry, moře, velryby, barevné domy i nespoutaná arktická příroda – a k tomu neustále se měnící světlo. Ideální podmínky nejen pro fotografování, ale také pro pořádný test polarizačních filtrů přímo v terénu. Protože právě tady rychle zjistíte, že krásná scéna ještě automaticky neznamená krásnou fotografii.

Během naší letní fotoexpedice v Grónsku jsme proto společně s účastníky workshopu pořádně otestovali nový hybridní polarizační systém VFFOTO NANO-PRO TC.

Nejen při klasickém focení krajiny ze stativu, ale především přímo v terénu. Fotografovali jsme z lodi, během treků, v přístavech, u vody, mezi skalami a ledovými krami. Filtry jsme zkoušeli při fotografování ze stativu i z ruky a porovnávali, co se ve výsledné fotografii skutečně změní – od práce s odlesky na vodě až po zvýraznění oblohy, mraků a struktury ledu.

A právě v Grónsku se ukázalo, jak užitečný může polarizační filtr být. Světlo se neustále mění, voda odráží oblohu, mokré skály se lesknou a ledové kry vytvářejí nekonečné množství různých odrazů a struktur. Navíc při focení z lodi rozhodně nechcete strávit několik minut šroubováním filtru ve chvíli, kdy se před vámi právě objeví dokonalý ledovec.

Proto nás zajímalo především jedno:

Jak se nový hybridní systém VFFOTO osvědčí v reálných podmínkách fotografické expedice?

Krátká odpověď? Velmi dobře. A během testování jsme si několikrát říkali, že právě v takových podmínkách dává polarizační filtr opravdu velký smysl.

Co znamená hybridní systém VFFOTO?

Možná si říkáte, co vlastně znamená „hybridní“ filtr. V případě VFFOTO jde jednoduše o kombinaci dvou způsobů uchycení v jednom filtru – klasického šroubovacího a magnetického.

Klasický šroubovací filtr

Klasické filtry známe asi všichni. Na přední závit objektivu filtr jednoduše našroubujeme a pomocí otočného kroužku nastavíme například intenzitu polarizace.

Výhodou je především pevné mechanické uchycení. Filtr drží na objektivu bezpečně a nic dalšího nepotřebujeme.

Nevýhodou je ale rychlost. Pokud během focení střídáme více filtrů, jejich výměna znamená filtr odšroubovat, uložit, vzít jiný a znovu našroubovat. A když fotografujete v terénu, ve větru, v rukavicích nebo třeba z pohybující se lodi, není to vždy úplně ideální.

Magnetický systém

Magnetické filtry fungují přesně opačně.

Na objektiv se nejprve nasadí magnetický adaptér a samotný filtr se na něj jednoduše přicvakne. Výměna je proto výrazně rychlejší – filtr můžeme během okamžiku sundat nebo vyměnit za jiný.

To jsme ocenili právě během focení v Grónsku. Když se podmínky mění každou chvíli a z lodi se před námi objeví zajímavý ledovec, opravdu nechceme několik minut zápasit se závity. Chceme jednoduše přicvaknout filtr a fotit.

Nevýhodou magnetického systému je, že potřebujeme kompatibilní magnetický adaptér a systém je navázaný na konkrétní způsob uchycení.

A právě tady přichází hybridní systém

VFFOTO spojilo oba principy do jednoho filtru.

Stejný filtr můžeme použít dvěma způsoby:

Šroubovací mód

Filtr klasicky našroubujeme přímo do závitu objektivu.

Magnetický mód

Filtr použijeme s magnetickým adaptérem VFFOTO a jednoduše jej na adaptér přicvakneme.

Jinými slovy: šroubovat, když chceme maximálně klasické a pevné uchycení; přicvaknout, když chceme rychlost.

A nemusíme si vybrat jeden systém a toho se držet. Právě v tom je hlavní výhoda hybridního řešení. VFFOTO uvádí, že hybridní konstrukce umožňuje přecházet mezi oběma režimy bez nářadí a že filtr může v magnetickém systému fungovat také jako plnohodnotný CPL filtr.

Proč nám to dávalo smysl právě v Grónsku?

Na fotoexpedici jsme se dostávali do situací, kde byla rychlost opravdu důležitá.

Jednou jsme fotografovali ze stativu a měli dostatek času. V takové situaci není problém filtr našroubovat a přesně nastavit.

Jindy jsme ale stáli na lodi, která se pohybovala, světlo se měnilo a před námi se právě objevila zajímavá ledová kra. V takovém okamžiku je magnetický systém obrovská výhoda – filtr jednoduše přicvakneme a během okamžiku pokračujeme ve focení.

A potom je tu ještě třetí situace: filtr zrovna nepotřebujeme. Stačí ho sundat.

To je podle nás jedna z největších praktických výhod hybridního systému. Nemusíme se rozhodnout, jestli budeme celý den fungovat „šroubovacím způsobem“, nebo „magneticky“. Můžeme používat oba systémy podle konkrétní situace.

Stačí přicvaknout na adaptér a fotit. Žádné šroubování ani zdlouhavá výměna – filtr je během okamžiku nasazený a můžete pokračovat ve focení.

Filtr jednoduše přicvaknete na adaptér a magnet ho spolehlivě drží na místě. Nemusíte se tedy bát, že by při běžném focení samovolně spadl.

VFFOTO nabízí k systému také speciální krytku, která se nasazuje přímo na magnetický filtr. Já osobně ale v terénu doporučuji trochu jiný postup: když zrovna nefotím, filtr sundám a uložím zpět do krabičky a krytku nechám nasazenou na adaptéru.

Proč?

Protože při fotografování v terénu máme často kolem sebe spoustu věcí. Fotoaparát, popruh, batoh, stativ, mobil zavěšený kolem krku – přesně jako já během našich expedic – a neustále se někam přesouváme.

A v takové situaci je dobré mít na paměti jednu věc: magnetický filtr sice drží velmi dobře, ale není našroubovaný.

Stačí nešikovný pohyb, zachycení o popruh nebo třeba náraz do fotoaparátu a filtr může odskočit. Proto je při přesouvání bezpečnější filtr jednoduše sundat a uložit.

Na focení ho pak během okamžiku zase přicvaknete na adaptér a pokračujete.

Právě tahle rychlost je podle mě jedna z největších výhod magnetického systému – filtr máte nasazený během vteřiny, ale zároveň ho můžete stejně rychle bezpečně uložit, když ho zrovna nepotřebujete.

Testovali jsme VFFOTO NANO-PRO TC

A teď už pojďme od technických parametrů ke skutečným fotografiím.

Během fotoexpedice jsme s účastníky workshopu testovali VFFOTO hybridní polarizační filtr NANO-PRO TC přímo v grónském terénu. Fotografovali jsme stejné nebo velmi podobné scény bez filtru a s nasazeným CPL a sledovali, co se ve fotografii skutečně změní.

Největší rozdíly jsme pozorovali především u vody, mokrých povrchů, ledu a oblohy. A právě na těchto příkladech je krásně vidět, že polarizační filtr není jen o tom, že udělá oblohu „modřejší“. Na následujících fotografiích můžete vidět přímé porovnání bez filtru a s použitím CPL filtru. Sami tak můžete posoudit rozdíl v odlescích, kontrastu, barvách a celkovém podání scény.

Potlačení odlesků a více detailů

Jedním z hlavních úkolů CPL je potlačit nežádoucí odlesky. V Grónsku jsme měli ideální podmínky pro jeho testování – voda byla prakticky všude.

Při fotografování hladiny jsme otáčením filtru mohli regulovat množství odrazu. V některých záběrech jsme odlesky výrazně potlačili a nechali vyniknout samotnou vodu, její barvu a strukturu. U jiných jsme část odrazu ponechali, protože byl důležitou součástí kompozice.

Právě to je na polarizačním filtru skvělé: nejde pouze o zapnutí nebo vypnutí efektu. Intenzitu si nastavujete podle konkrétní scény.

Přirozenější a sytější barvy

Dalším rozdílem, který jsme při porovnávání fotografií sledovali, bylo barevné podání.

Polarizace dokáže odstranit část odlesků, které jinak „překrývají“ skutečné barvy povrchu. Výsledkem proto mohou být sytější a čistší barvy, aniž by fotografie působila nepřirozeně nebo přehnaně upraveně.

To bylo dobře vidět například na vodě, vegetaci a barevných površích v kombinaci s arktickým světlem.

U tohoto filtru jsme ocenili technologii TC - TrueColour, která je navržena tak, aby zachovala přirozené barevné podání bez nežádoucího barevného nádechu.

Kontrast a obloha

Při správném směru vůči slunci dokáže CPL také zvýraznit kontrast na obloze. Mraky se lépe oddělí od modrého pozadí a celá scéna může působit plastičtěji.

V Grónsku jsme měli často dramatickou oblačnost a rychle se měnící světlo, takže jsme mohli rozdíl mezi fotografií bez filtru a s polarizací dobře pozorovat.

Zároveň jsme si ale ověřili jednu důležitou věc: polarizační filtr není něco, co má být automaticky nasazené na objektivu celý den.

Když je slunce v nevhodném směru nebo scéna neobsahuje výrazné odlesky, efekt může být minimální. Proto jsme filtr vždy nastavovali podle konkrétní situace.

Tenký rámeček a práce v terénu

U filtru je důležitá také konstrukce rámečku. Tenké provedení snižuje riziko vinětace, což oceníme zejména při použití širších ohnisek.

A protože jsme fotografovali v reálných podmínkách – u vody, v prachu, větru a během přesunů – přišla vhod také nano úprava povrchu, která usnadňuje čištění filtru.

Kapka vody nebo nečistota na filtru totiž dokáže pokazit fotografii mnohem rychleji než špatně nastavená expozice. A v Grónsku jsme měli vody opravdu dost.

Soustřeďte se na světlo a odlesky

CPL filtr je praktický nástroj pro krajinu, vodu, les, architekturu i cestování. Umožňuje pracovat s odlesky přímo při fotografování a dostat ze scény čistší, kontrastnější výsledek bez zbytečných úprav v počítači.

Voda a mokré povrchy

Omezení odlesků na hladině, kamenech, mokrém listí nebo lesklých plochách.

Krajina a obloha

Prokreslenější mraky, tmavší modrá obloha a přirozeně sytější vegetace.

Sklo a lesklé materiály

Pomáhá dostat pod kontrolu odlesky na skle, karoseriích, výlohách a dalších lesklých plochách.

Myslím, že Tomášův úsměv mluví za všechno. Filtry si vyzkoušel přímo na Disko Islandu u vodopádu – a podle výrazu to vypadá, že test dopadl na jedničku.

Právě přímé srovnání podle mě ukazuje schopnosti polarizačního filtru mnohem lépe než jakýkoliv seznam parametrů.

A proto jsme během workshopu nefotili jen „s filtrem“, ale vždy jsme se snažili porovnávat obě varianty - bez filtru a s CPL filtrem.

Polarizák, širokáč a 90° vůči slunci

U polarizačního filtru je důležité vědět, že jeho účinek je nejsilnější přibližně 90° od směru slunce. Právě v tomto směru dokáže nejvýrazněji potlačit odlesky a zvýraznit kontrast a kresbu oblohy.

Pro účely demonstrace a testování filtru jsme proto s účastníky workshopu záměrně fotografovali právě v tomto ideálním úhlu – 90° vůči slunci a na ohnisku 24 mm. Chtěli jsme ukázat maximální možný efekt polarizace a názorně porovnat fotografie bez filtru a s CPL.

U širokoúhlého záběru ale vzniká zajímavý efekt: objektiv zabírá velkou část oblohy a její jednotlivé části nejsou vůči slunci pod stejným úhlem. Polarizace proto může být na obloze nerovnoměrná – část oblohy může být výrazně tmavší než jiná. Nejde o vadu filtru, ale o vlastnost polarizovaného světla a širokého zorného úhlu.

Tady je tedy efekt maximální, ale je na fotografovi, jak výraznou polarizaci chce ve výsledné fotografii mít. Někdo preferuje dramatickou tmavě modrou oblohu a výrazný kontrast, jiný přirozenější a jemnější výsledek. Polarizaci můžeme jednoduše regulovat otáčením filtru. A pokud je obloha i přesto příliš výrazná nebo nerovnoměrná, její výsledný vzhled lze samozřejmě ještě doladit v postprocesu.

Právě proto jsme pro náš test zvolili 24 mm a 90° vůči slunci – ne jako univerzální recept pro fotografování, ale jako nejlepší způsob, jak názorně ukázat, co CPL skutečně dokáže.

Tady můžete vidět přímé porovnání bez filtru a s CPL filtrem. Fotografie jsou přímo z fotoaparátu ve formátu RAW, bez jakýchkoliv úprav, takže rozdíl, který vidíte, vznikl už při samotném fotografování. Polarizační filtr v tomto případě zvýraznil kontrast mezi oblohou a mraky a dodal scéně větší dynamiku.

Tady můžete vidět přímé porovnání fotografie vodopádu bez filtru a s CPL filtrem. Zaměřte se především na vodu– rozdíl je patrný v odlescích na vodě a skalách.

Oba snímky jsou přímo z fotoaparátu ve formátu RAW, bez jakýchkoliv úprav, a byly focené z ruky. Rozdíl, který vidíte, tedy vznikl už při samotném fotografování díky polarizačnímu filtru.

Jaký průměr filtru zvolit u širokoúhlého objektivu?

U širokoúhlých objektivů je kvůli možnému riziku vinětace vhodné používat filtry s větším průměrem a na objektiv je nasadit pomocí redukčního (step-up) kroužku.

Já například na objektivu 15–35 mm se závitem 82 mm používám filtry o průměru 95 mm a 105 mm. Větší průměr filtru pomáhá minimalizovat riziko, že při širokém ohnisku budou okraje filtru zasahovat do záběru.

Pokud si nejste jistí, jaký průměr filtru nebo jaký redukční kroužek zvolit pro váš objektiv, nechte si poradit – správná kombinace záleží na konkrétním objektivu, ohnisku i typu filtru.

Náš verdikt?

Kdybychom si měli vybrat jen jeden filtr do fotografické brašny, byl by to jednoznačně polarizační filtr.

Pro nás je polarizační filtr jednoduše základ fotografické výbavy pro krajinu a cestování. Dokáže potlačit odlesky na vodě, mokrých površích nebo skle, zvýraznit strukturu a kontrast a zároveň pomoci s barevným podáním scény. A právě jeho schopnost pracovat s odlesky je něco, co v postprocesu úplně nenahradíte.

Ano, dnes už existují různé možnosti, jak odlesky a efekt polarizace částečně napodobit při úpravách fotografií. Vyzkoušeli jsme je. Ale podle naší zkušenosti to nikdy nebylo úplně stejné jako mít polarizační filtr nasazený přímo při fotografování v terénu. Když odlesk odstraníte už při samotném snímání, získáte jiný obrazový základ a často i více detailů a informací, se kterými můžete dál pracovat.

Takže pokud o polarizačním filtru teprve uvažujete, nebojte se do něj investovat. Kvalitní polarizační filtr podle nás patří mezi těch pár fotografických doplňků, které opravdu stojí za to mít s sebou.

A pokud máte místo v brašně už jen na dva filtry?

CPL + ND 64. S touto dvojicí zvládnete obrovské množství situací, které vás v krajinářské fotografii mohou potkat.

První fotografie pod textem je bez filtru, druhá s CPL a třetí s kombinací CPL + ND64. U poslední fotografie jsem navíc ještě doupravila oblohu v postprocesu.

Šedý filtr ND64 nám umožnil trochu prodloužit expoziční čas, díky čemuž se pohyb vody více rozmazal a získal jemnější, hedvábnější vzhled.

A protože ND filtry jsou další zajímavé téma, které si zaslouží trochu více prostoru, o nich si povíme zase někdy příště!

A co jsme tedy v Grónsku vlastně fotili?

Tady je malá ochutnávka toho, co jsme během expedice společně s účastníky workshopu zažili a nafotili. A rozhodně to není všechno – čeká mě ještě editace spousty dalších fotografií. Letos jsem měla v Grónsku hned dva zájezdy, takže materiálu na zpracování je opravdu požehnaně

Už teď se ale těším na léto 2027, kdy se do Grónska vydáme znovu.

Budeme fotit půlnoční slunce, ledové kry, nespoutanou arktickou přírodu, grónské psy a městečko Ilulissat. A dobrodruzi se mohou přidat i na vulkanický ostrov Disko Island.

Více informací najdete na: https://www.epicbyerika.com/tours

Budu se těšit na společná dobrodružství! Pokud máš jakékoliv otázky, klidně mě kontaktuj na sociálních sítích @epicbyerika nebo na hello@epicbyerika.com

A na úplný závěr bych chtěla poděkovat VFFOTO za zapůjčení hybridních polarizačních filtrů NANO-PRO TC k testování během naší fotoexpedice v Grónsku. Díky tomu jsme je mohli vyzkoušet nejen v ideálních podmínkách, ale hlavně přímo v terénu – z lodi, při trecích, u vody i při fotografování arktické krajiny.

VFFOTO, děkuji a přeji vám spoustu spokojených zákazníků!

Tak zase někdy za polárním kruhem!

PS: Děkuji Petrovi a Tomášovi za pózování na ilustračních fotografiích!